PREVENCE,ZDRAVÍ

Obvyklý postup péče o zdraví
Můžete zůstat zdraví téměř napořád. Především by každý měl brát MMS nejméně jednou týdně. Mladí lidé pod 60 nejméně dvakrát týdně a lidé nad šedesátkou 3 až 6 kapek nejméně jednou denně.
Není pravdou, že MMS v lidském těle vytváří nějaké nedostatky. Pár lidí to sice tvrdí, ale nemají víc jak jeden nebo maximálně dva případy, které dávají za příklad. Pro taková tvrzení rozhodně nemají žádný laboratorní důkaz. Moje poznatky se opírají o zkušenosti statisíců lidí, kteří nikdy nic takového nezpozorovali.
Údržba zdraví samozřejmě vyžaduje mnohem víc, než každý den spolknout pár kapek. Navíc musíte udržovat v pořádku chrup a pročišťovat nosní a čelní dutiny a plíce. Následující proceduru, kterou dosud velmi úspěšně sám používám, vyvinul jeden můj přítel. Promiňte, že vám zde nesdělím jeho jméno, protože si to nepřeje.
Přestože jsem pravidelně užíval MMS, chytil jsem občas chřipku nebo nachlazení. V Mexiku jsem pak v exponované oblasti (kde jsem nemohl chybět) dostal to, čemu říkají „prasečí chřipka". Následující postup tomu všemu umí zabránit.
PŘI NÁSLEDUJÍCÍM POSTUPU NIKDY NEPOUŽÍVEJTE VÍCE, NEŽ 2 KAPKY MMS-1.
Vdechování výparů z MMS (chlordioxidu): Každé ráno si v čisté sklenici připravte dávku ze 2 kapek. Ty aktivujte 10 kapkami 10% roztoku kyseliny citronové nebo 2 kapkami 50% roztoku kyseliny citronové a počkejte 3 minuty. Směs nezalévejte vodou ani džusem. Dvě kapky uvolňují do vzduchu jen malé množství chlordioxidu. Pak si přidržte skleničku u nosu a jednou nebo dvakrát pomalu vdechněte, to je vše. Pak dejte skleničku k ústům, a opět se dvakrát, pomalu, ale zhluboka nadechněte. Napoprvé opravdu velmi zlehka a opatrně. Někomu možná potrvá i pár týdnů, než si zvykne.
Pozor: Může to být velmi riskantní. Musíte být velmi opatrní. Když při nádechu zaznamenáte citelné štípání v nose, vdechujete zbytečně mnoho. Nemělo by to štípat, pokud ano znamená to, že chlordioxid působí proti tkáni. Pamatujte si, že cokoli v nadměrném množství může škodit. Půl sklenice běžné kuchyňské soli vás může zabít. Při této proceduře používejte jen 2 kapky a vdechněte vždy jen dvakrát. Pach chlordioxidu stěží postřehnete a jemné štípání nemůže nijak ublížit.
Totéž platí při hlubokém vdechování ústy. Ale už i slabounké štípání v plicích může znamenat, že vdechujete příliš mnoho. Dávka ze dvou kapek vás ale v žádném případě nemůže zabít. Ještě jednou opakuji: při tomto postupu nikdy nepoužijte více, než dvě kapky.
Zpočátku se možná rozkašlete, protože se plíce začnou čistit. Postupujte pozvolna a poskytněte jim čas. MMS sice plíce nezraní, ani jim nijak neublíží, ale snadno můžete něco přehnat. Po několika týdnech už vás vdechnutí MMS nerozkašle. Nikdy u toho nespěchejte. Buďte opatrní. Jednou to zvládnete a můžete používat každý den. Od doby, kdy jsme s tím začali, se až doposud nikdo z nás nenachladil, nedostal chřipku ani zápal plic, a umím si představit, že se nám vyhnula i spousta dalších věcí.
Dostat MMS do plic jinou cestou není nijak snadné. Při orálním užívání musí chlordioxid vstoupit do krve žaludeční stěnou, odkud je přenášen do celého těla a nakonec odvětráván plícemi. Krev, která v plicích nabírá kyslík, se s výjimkou přehlédnutelného množství nedostane na stranu plic vylučující kysličník uhličitý. Není pro to ani důvod. Kysličník uhličitý pak prostě vydechneme. Množství chlordioxidu dostupného k likvidaci patogenů uvnitř plic je tudíž extrémně omezené. Podle shora popsané metody vdechujete spoustu chlordioxidu, který jde přímo do plic. Nepochybně o stonásobky více, než tam může dopravit krev. Proto každé ráno vygruntujte plíce troškou chlordioxidu. Ale pamatujte - polehoučku.
Další krok. Ke 2 kapkám, z nichž jste vdechovali, přidejte tři polévkové lžíce vody a použijte roztok k vyčištění zubů a masáži dásní měkkým kartáčkem. Lidé, kteří říkají, že to poškozuje zubní sklovinu, neví, o čem mluví. Ve vzácných případech to může neutralizovat věci, které na sklovině ulpěly, takže pak povrch na chvíli vypadá nevzhledně.
Jakmile si polovinou roztoku (nalévejte ho přímo na kartáček) vyčistíte zuby, přidejte ke zbytku asi decilitr vody a kloktejte. Tím předejdete zánětům v krku. Dělejte to každé ráno a výsledek vás velmi příjemně překvapí.
MMS-1 a MMS-2 versus ozon a peroxid vodíku
MMS-1 a 2, ozon a peroxid vodíku patří mezi okysličovadla. Všechna hubí patogeny okysličením. Ozon a peroxid vodíku se už dlouhá léta používají k likvidaci mnoha zdrojů nemocí v lidském těle, a v jistém rozsahu i k oxidaci těžkých kovů. Především jejich nitrožilní použití zachránilo mnoho životů a zabránilo spoustě utrpení.
Ozon je (po fluoru) nejsilnější známé okysličovadlo; peroxid vodíku je těsně v závěsu druhý. Co se týče léčení, jsou obě velmi užitečná, protože umí hubit veškeré známé patogeny.
Problém spočívá v tom, že obě okysličovadla jsou tak silná, že zabíjejí nejen patogeny, ale mohou v těle poškodit i mnoho jiného. Tyto škody samozřejmě často předurčuje jejich množství v roztoku. V podstatě ale na zředění nezáleží, protože ozon i peroxid vodíku vždy okysličí i něco, co vůbec nechceme. To je jejich hlavní nevýhoda.
Jakmile tedy jsou vpraveny do těla, vyvstává vždy stejný problém. Mohou poškodit zdravé tělesné buňky stejně tak, jako zabít přítomné patogeny, ale je tady ještě jedna nevýhoda. Ozon ani peroxid vodíku nemohou proniknout až hluboko do tkáně, kde se patogeny ukrývají, protože už předtím odreagují s čímkoli. To sice neznamená, že nejsou užitečné při ošetřování některých onemocnění, které dosud nic jiného nedokázalo porazit, ale poškodí přitom i všechno ostatní, co se jim postaví do cesty. Mnoho nákaz se ale skrývá dost hluboko v tkáních, kam se tato okysličovadla už z podstaty svého působení nikdy nedostanou. Příkladem může být HIV. Obě okysličovadla tento virus jednoduše nemohou vyhubit, protože neproniknou dost hluboko do tělesných tkání, aby se dostala až do jejich úkrytů. Přesto jsou zde zdokumentované případy, kdy takto byl zničen dostatek patogenů, aby se nemocným na pár let skutečně ulevilo, než se choroba opět dokázala vrátit.
Peroxid vodíku se kdysi prodával téměř ve všech obchodech se zdravou výživou po celé Americe, ale pak se zjistilo, že jeho používání nese hodně zdravotních rizik. Jak už víme, nehubí jen patogeny, ale také mnoho prospěšných bakterií, jejichž vyhubením se uvolní místo třeba růstu plísní. Osobně jsem používal peroxid vodíku denně, ale pak jsem začal mít hroznou pachuť v ústech, a také dech nebyl nijak vábný. Nakonec jsem s tím přestal a ústa se opět uzdravila. Jakmile bylo jasné, že přináší více škod, než užitku vymizel i z obchodů. Po čase jej někde opět začali nabízet, ale jak už v USA bývá zvykem, riskovali žalobu.
Ozon i peroxid vodíku mají hodně zastánců, kteří je neustále prosazují jako nejlepší a možná jediné, co může případně vyléčit hodně nemocí. Nechci zde nijak naznačit, že nemají pravdu. Není to dnes ovšem jediná možnost, protože teď je tady MMS-1 a 2. Nitrožilní použití ozonu a peroxidu vodíku není pro většinu lidí vůbec nic jednoduchého. Je k tomu nezbytné určité vybavení, speciální znalosti, takže si lidé obecně nikdy nejsou schopni aplikovat intravenózní injekce sami. Navíc, jsou tady všechny problémy, které jsem zmínil.
MMS-1 a MMS-2
Z MMS-1 se vytváří chlordioxid, velmi specifické okysličovadlo, které vůbec není silné. Je naopak slabé, ovšem jeho schopnosti leží jinde. Nemá oxidační potenciál, potřebný k okysličení většiny materiálů. Jedinými živými bytostmi, které může okysličovat, jsou patogeny. Reaguje také s mnoha jinými okysličitelnými materiály, ale nenapadá jiné živé bytosti. Když říkám, že jeho síla leží jinde, mám na mysli jeho ohromnou schopnost hubit patogeny, přičemž současně nenapadá stovky jiných věcí, jako peroxid vodíku a ozón. MMS-1 proniká s krví hluboko do tělesných tkání, přičemž cestou k cíli nepřichází o svou reakční schopnost. Nemůže zkrátka oxidovat žádnou z živých, zdravých buněk lidského těla.
MMS-1 (chlordioxid) je jednou ze dvou velmi důležitých chemických sloučenin, které si imunitní systém vytváří přirozenou cestou k hubení patogenů a likvidaci dalších věcí, které do těla nepatří.
Druhou významnou sloučeninou produkovanou imunitním systémem je MMS- 2. Není komické, že obě podivuhodné minerální sloučeniny, stonásobně účinnější, než jakýkoli lék, jsou prosté chemikálie, jichž lidské tělo využívá už statisíce let? Ale myslím, že nejkomičtější (i
když to není zrovna k smíchu) na tom je skutečnost, že na to moderní medicína, přes miliardy dolarů utopené ve výzkumu, nikdy nepřišla.
Naproti tomu, statisíce lidí dokázaly, že umí MMS-1 a MMS-2 sami úspěšně používat. To připouští jejich celosvětové použití na tisících míst, kde by nebylo možné použít například ozon.
MMS-2 je přípravek uvolňující zvláštní slabou kyselinu vytvářenou přirozenou cestou imunitním systémem k likvidaci stovek různých patogenů a jiných věcí, které tělo potřebuje zahubit. Název této přirozené sloučeniny je kyselina chlorná. Ačkoli je v těle stále k dispozici, evidentně jí za současných podmínek nedokáže vytvořit tolik, aby se mohlo zbavit dotírajících chorob. MMS-2 se po užití v těle okamžitě změní na kyselinu chlornou, a jakákoli nákaza je ve většině případů vykořeněna během pouhých hodin, v horších případech do několika dnů.
Tato kyselina uvolní svůj kyslík jen v přítomnosti specifických proteinů patogenních organizmů, včetně virů a většiny parazitů. Tato kyselina, a v tom nemůže vyrovnat peroxid vodíku ani ozon, účinkuje pomocí speciálního mechanismu. Sama o sobě okysličovadlem není, ale patří k oxidačním činidlům, protože uvolní kyslík jen v přítomnosti určitých bílkovin. Kyselina chlorná tedy může prosáknout hluboko do tkání, kde uvolní svůj agresivní kyslík teprve poté, když narazí na patogenní protein. Tělo volilo správně, když si vybralo tuto kyselinu, protože proti ní nevyvinul obranu žádný patogen ani za statisíce let.
Původci rozličných chorob se mohou ukrývat hluboko v tkáních, ale kyselina chlorná pomalu proniká hlouběji a hlouběji, dokud nedorazí na správné místo. Jakmile molekuly kyseliny chlorné rozpoznají jistou bílkovinu v molekulách patogenů, okamžitě uvolní molekuly kyslíku a rozpadnou se na ionty kuchyňské soli a vodíkové ionty, které se stanou součástí vody. Nevytvoří se tedy vůbec žádné nové sloučeniny a nezbude nic, než sůl. Nic, co by mohlo vyvolat nějaké vedlejší účinky. Náboj kyslíku se spotřebuje likvidací patogenů a kyslík se změní na neaktivní. Ten se spojí s uhlíkem na kysličník uhličitý, který nakonec vydechneme.
Jak vidíte, MMS-1 a MMS-2 jsou opravdu zázračné okysličující minerály, i když jsou daleko za ozonem, peroxidem vodíku i jinými známými okysličovadly. Obě sloučeniny už zachránily tisíce životů a dá se očekávat, že spojenými silami pravděpodobně zvládnou jakoukoli známou chorobu. Přinejmenším zlikvidují jakýkoli patogeny způsobený chorobný stav a neznám nemoc, při níž by mikroorganizmy nespolupůsobily. MMS-1 a 2 nám pomůže zbavit se nejen četných nemocí, na něž ozon a peroxid vodíku nemohou dosáhnout, ale i těch, proti nimž se dnes obě okysličovadla nasazují. Ozon a peroxid vodíku mohou jít do důchodu, už je nepo-třebujeme. Je mi líto, ale osobně jsem ošetřoval více než 5000 lidí, a někteří z nich předtím už prošli kúrami s ozonem nebo peroxidem vodíku. Vždy jsem navrhl přestat s ozonem či peroxidem a přejít na MMS. A účinkovalo to velmi rychle a vždy. Jak MMS-1 tak MMS-2 jsou mnohokrát efektivnější a zabírají mnohem rychleji. Teorie o chemii obou MMS je mnohem konzistentnější, jsou mnohem snadněji použitelné, což dnes už dokazují tisíce zachráněných životů.
Než budete pokračovat s ozonem nebo peroxidem, prověřte si prosím fakta. Nitrožilní léčba s MMS není za normálních okolností potřebná, může však být ve zvláštních případech použita. Většinu hluboko zakopaných problémů obyčejně vyléčí už několik málo dávek. Většinu dosud nevyléčitelných nemocí odstraní protokol, původně určený pro HIV. To prostě znamená po 3 týdny podávat obětem většiny chorob každou hodinu po 8 až 10 hodin denně 3 kapky aktivovaného MMS-1. Většina nemocných se může léčit sama, zvláštní ošetření vyžadují jen někteří. Když je něco opravdu špatné, jako když už nemocný umírá na rakovinu, přidejte každé 2 hodiny MMS-2. Osobně jsem sledoval několik případů, kdy se vrátili se do života a k práci
l