praktiků a přívrženců než všechny ostatní léčebné metody dohromady." /Prentice Mulfor/

Mnozí pacienti, kteří přijdou za léčitelem očekávají, že jim poskytne stejné služby jako lékař. Většina z nich vidí onemocnění v souladu se zažitým medicínským systémem. Lidé si navykli chodit k lékaři, aby se zbavili určitých potíží a očekávají, že léčení povede k odstranění bolesti a vyléčení onemocnění.

Když pacient navštíví lékaře, lékař ho vyšetří, předepíše testy potřebné ke zjištění toho, v čem tkví problém. Pak dojde k vyhodnocení výsledků, lékař stanoví diagnózu a následně předepíše léky nebo chirurgický zákrok, který problém odstraní.

Žijeme v mylné představě, že nás léčí lékaři nebo léky. Je to klam. Domníváme se, že pacient, který je po chirurgickém zákroku opět v pořádku, je zdravý na základě této operace. Ve skutečnosti operace neléčí a léky také ne. Je známo, že existují pacienti, kteří umírají navzdory "úspěšnému" chirurgickému zákroku.

Protože uzdravení probíhá v samotném pacientovi, neexistuje rozdíl mezi skutečnou léčbou a ošetřováním pouze na základě "placebo" efektu. Všechny způsoby léčení jsou stimulacemi pro sebeléčivé síly člověka, přičemž určitá metoda může být úspěšná u jedněch pacientů, jiná u těch ostatních.

Když pacienti navštíví léčitele, často očekávají stejný postup jako u lékaře. Žádají, aby je zbavil jejich problému, podobně jako lékař. Většina léčitelů tento postup nepoužívá.

Struktura léčitelského sezení je jednoduchá. Na začátku je obvykle krátký pohovor, proč pacient přišel, čeho by chtěl dosáhnout. Pak léčitel s pacientem pracuje, a to tak, že se ho buď dotýká či nikoliv. Záleží na technice, kterou používá. Při kineziologii, reiki, masáží se vás dotýká.Při šambale ,terapii světlem , rekonektivním léčení atd. se vás nedotýká.U některého léčení , jako např. kineziologie pacient spolupracuje s terapeutem a ten se jej mimo jiného dotýká a tím dopolnuje ,přemístuje a srovnává energie v pacientově  těle. . U jiných léčitelských postupů klient jen přijímá vyzařovanou energii z rukou léčitele.  Následuje opět krátký rozhovor a následně se oba domluví, kdy má pacient opět přijít. Někdy léčitel doporučuje doplnit minerály a vitamíny či  doporučí léčebnou hladovku pod odborným dohledem.

Mnozí jsou první zkušeností s léčitelem zklamaní, protože nechápou, co se vlastně děje. Cítí se uvolněnější, odpočinutější a je jim pravděpodobně lépe, ale nevědí proč.

Proslulý léčitel Harry Edwars kdysi řekl: " Nikdy nenajdeme léčitele, který je neústupný, sobecký a nafoukaný a není ochoten předávat energii, aniž by si nebyl vědom mnohonásobné odplaty." Dar uzdravování je duchovní hodnota, která odpovídá duchovní povaze. To ale neznamená, že léčitel musí být nábožensky založený. Duchovno je výrazem Bytí- lásky, dobroty a velkorysosti a ne příslušností k nějakému vyznání.

Když vám léčitel naslouchá, používá také vyšší smyslové vnímání, prohlíží vaše energetické pole, aby zjistil jeho případnou nerovnováhu. Při rozhovoru sleduje neustále se měnící proudění energie. Z vaší struktury a "řeči" těla může poznat prostředí vašeho dětství. Bude s vámi mluvit tak, aby vás nevystrašil, jelikož toto může způsobit zastavení energetického toku a schopnosti přijímat energii.

K léčení dochází poté, když vás léčitel vyzve, abyste se položili nebo pohodlně posadili. Záleží na typu terapie. Pak na vás začne energeticky působit pomocí rukou. Léčitelé pracují na čištění a vyrovnávání pacientovy energie, sladění jeho záměru se léčit a snaží se mu pomoci spojit se s jeho hlubším jádrem Bytí. Energie nasměrují do pacientova energetického systému. Mnoho léčitelů pracuje zcela intuitivně, nechají ruce, aby se pohybovaly jak samy chtějí.

Jak léčení postupuje, rukama proudí do vašeho organizmu víc a víc energie a vy se dostáváte do stavu hlubokého uvolnění, který velmi napomáhá léčebnému procesu. V této chvíli jsou mozkové vlny léčitele synchronizované s vašimi. Jsou v alfa hladině (8 Hz), která je pro léčení nejvhodnější. V průběhu léčení léčitel využívá vyššího smyslového vnímání také k tomu, aby získal vedení od spirituálních učitelů, duchovních průvodců a pod.

Najít příčinu onemocnění v systému přesvědčení trvá obvykle několik léčebných sezení. Do doby, než léčitel prostoupí přes všechny vrstvy pole a uzavře léčení, budete pravděpodobně ve stavu hlubokého klidu a uvolnění.

Někdy se stane, že se lidé léčení brání. Stane se to tak, že se pokoušejí nadměrnou aktivitou mysli udržet nad situací kontrolu a odmítají se uvolnit. Uvolnění je nutné k tomu, aby se pacient dostal do stavu, který je vhodný pro léčení. Pokud přinutí svůj mozek, aby zůstal v racionálním stavu, nedostane se do hladiny alfa. Zůstane v hladině beta, což narušuje proces léčení. Jestliže se pacient uvolní, dostane se do požadované hladiny alfa, odevzdá se léčení a pak je práce léčitele účinnější.

Pokud dojde ke skutečnému uzdravení, vždy se "narodí" nový život. Uzdravování je tvůrčí proces a vynáší s sebou na povrch takové nové vzory chování a vztahy, které člověk dřív "neviděl". Místo, aby nás uzdravení vrátilo k předchozí úrovni způsobu života, je spojené s novým "zrozením".

Délka léčení závisí na závažnosti onemocnění, na tom, jak dlouho měl pacient potíže a na jeho dlouhodobých účincích. Obvykle pacient pociťuje silné účinky léčení zhruba první tři dny. Každé úspěšné léčebné sezení navrací pacientův energetický systém k jeho původnímu zdravému nastavení. Staré návyky deformování pole jsou postupně rozpuštěny. Jak rychle dojde k trvalé změně je zcela individuální. Někomu stačí jedno sezení, jiný potřebuje měsíce.

Na druhé straně má léčení zároveň i své naprosto pozemské stránky. Léčení se často slučuje i s mocenským postavením a může rovněž přinášet velký zisk. Takoví duchovní léčitelé, kteří léčí tak, že jejich zájem již od počátku patří víc penězům než pacientovi, jsou duchaprázdní a stojí za zamyšlení, zda-li takový člověk provádí léčení s tím nejčistějším úmyslem.

Jiným extrémem jsou naopak léčitelé, kteří za svou práci nic nežádají a nechávají na pacientově rozhodnutí, kolik jim dá, což někteří lidé zneužívají. Někteří lidé mají mylný dojem, že léčitel by měl léčit zcela zdarma.

Pokud léčitelé absolvují dlouhodobé náročné studium, mají nárok na odměnu. Studium zahrnuje některé obory jako jsou např. anatomie, psychologie, fyziologie, studium energetického působení, spoustu procvičování nácviku léčebných technik apod. Toto vede k tomu, že léčitel hraje plnohodnotnou profesionální roli v systému péče o zdraví. Proto mají tito lidé plné právo účtovat pacientům platby, stejně jako ostatní terapeuti. Neúčtovat za léčení peníze je předsudek. Když léčitelé neberou za léčení peníze, musí celý den pracovat, aby se uživili a pak léčení věnují pouze zbytek sil a času, takže tyto služby pak musí omezit na minimum.

Tak jako si člověk vybírá lékaře, tak by si měl vybrat i dobrého léčitele. Napojení na síly vesmíru otevře léčitelovo srdce. Dosáhnout tohoto napojení má pro "léčbu" rozhodující význam. Úspěch léčení závisí na tom, jak pokorně a z hloubi srdce komunikuje léčitel se silou vesmíru, jež vzbuzuje úctu.

Lidé jsou lidé jako vy a já, ale ne všichni jsou léčiteli. Nikde jinde se neprolínají takové extrémy, jako v této oblasti. Na jedné straně je léčitel připodobňovaný k Bohu, na straně druhé je propagovaná bezvýznamnost léčivého pokládání rukou. Léčení je proces, v němž se léčitel dokonale uvádí do souladu s "jedinečnou" silou, jejímuž proudění se otevře. Ve svém vědomí se však pevně drží skutečnosti, že on a léčený člověk jsou v jednotě s vesmírnou energií, která obnovuje harmonii a zdraví jako přirozený stav.

Léčitel sám nevysílá vlastní energii, ale funguje pouze jako vedení- kanál, na něhož jsou napojeni jeho pacienti. Tuto energii jim předává svým prostřednictvím. Proto taky neunavuje pokládání ruky- léčení. Léčitelé, kteří jsou po léčení vyčerpání s jistotou používají pouze svou vlastní energii místo té "univerzální, vesmírné".

Dobrý léčitel je člověk, který druhé podporuje v tom, aby se naučili spolehnout na vlastní vnitřní pravdu a vést plný a svobodný život. Aby lidi mohli léčit sami sebe, museli by předně pochopit, že hluboko v jejich nitru se skrývá vnitřní vedení a za druhé, že tomuto vedení můžou důvěřovat. Léčitel- učitel dokáže pomoci svým pacientům nebo žákům, aby se dostali do kontaktu s jejich vnitřní moudrostí a stále více jí důvěřovali. Důvod pro skutečné uzdravení spočívá v tom, že lidé naleznou vnitřní pravdu a naučí se na ni spoléhat, respektovat ji a v souladu s ní o sebe pečovat.

Čím více terapeutů začne uznávat tuto skutečnost, tím uvědoměleji pak bude léčení směrovat k tomu, aby se pacienti či studenti naučili důvěřovat svému vnitřnímu hlasu a sami se dokázali o sebe postarat, místo aby se orientovali na vnější autoritu. Pak se zmírní význam vnějšího vedoucího- léčitele a učitele. Větší důraz se bude klást na to, jak se sami stát kompetentnějšími. To však neznamená, že již nebude místo pro učitele, léčitele a terapeuty. Jako vždycky v životě záleží na správné rovnováze.

Léčení vždy potřebuje i pomoc od lidí, kteří jsou zdravější- úplnější než vy sami, a proto vaši sebeléčbu mohou uspíšit. Mnozí léčitelé mají takové povahové rysy, které působí léčivě, zatímco jiným tyto vlastnosti chybí.

Každý lékař a terapeut může být léčitelem, pokud jen nemírní příznaky nemoci nebo je pouze farmakologicky neodstraňuje, ale dokáže dát navíc impulz k hlubším léčebným procesům a ke změně způsobu života.

Velký psychoterapeut humanistické psychologie, Karel Rogers, postřehl, že soucit , srdečnost a upřímnost terapeuta je nejúžeji spojená se změnou chování pacienta k lepšímu.

Dalším společným jmenovatelem léčby je nadějeplné očekávání pacienta. Mnoho studií poskytuje množství důkazů o důležitosti očekávání. Očekávání týkající se uzdravení se častokrát skutečně naplní, pokud je dost silné.

Důvěra v léčitele a naděje na uzdravení v nás také probouzí pocit, že už nejsme vydaní na milost a nemilost nemoci, ale že se s vhodným souborem opatření můžeme zase vyléčit.