Telepatie

Jak moc se o ní mluví a každý by "to" chtěl umět... :-)

Název vnikl z řeckého tele ( = vzdálený ) a pathos ( cítění ). Už z toho je poznat, že jde ne o nějaký přenos myšlenek, ale o vycítění pocitů toho druhého. A z těch pocitů si jeho mozek pak dá do kupy třeba i obraz. Telepatická spojení fungují nejlépe mezi osobami blízkými ( dvojčata, zamilovaný pár, hodně dobří přátlé naladěni na "stejnou vlnu".. ). Telepatie funguje také mezi zvířaty - je to vlastně ten jejich instinkt. Zvíře i na dálku vycítí náš úmysl. Je to vidět i při porážce zvířat - kolikrát si řeknete, že se budete chovat naprosto normálně, aby prase do poslední chvíle nevědělo, o co jde... a ono to stejně vycítí. Stejně tak ne zrovna poslušný pes, vidím to skoro denně - dokud páníček nechce domů, pes se nechá i chytit a blbne o stošest. Ale jakmile se páníček rozhodne, že je čas jít domů, pes se chytit nenechá a nenechá...  A proč lidi vypozorovali, že když se někdo bojí psa, tak na něj pes bude útočit spíš než na někoho, kdo se ho nebojí? Protože pes to vycítí a troufne si - je to dáno tím, že ve smečce vládne hyerarchie a každý pes si svoje místo na tom žebříčku musí vybojovat. 
A kočka i pes, jsou-li domácími mazlíčky - vycítí náladu svého páníčka a když je smutný a trápí se, přijdou ho potěšit. Nebo děti - jak je možné, že kdykoli se rozhodnete, že si večer po dlouhé době vyjdete do divadla nebo za jinou zábavou, děti to vycítí a ikdyž se chováte až do jejich uložení třeba naprosto normálně, dítě to prostě vycítí, že je něco jinak a že chcete odejít. Nebo když jste s někým hodně sblíženi - ať je to sourozenec, rodič nebo blízký přítel ... stane se, že najednou v hlavě slyšíte, jako by vás volal. Co je to? Zavoláte mu a on vám sdělí, že na vás hrozně myslel, protože by vás zrovna teď u sebe moc potřeboval. A to může být i stovky kilometrů daleko. A lidé, kteří se touto schopností zabývají, říkají, že citlivější lidé mohou scela podvědomě zachytit i celé myšlenky cizích lidí, i bez tréninku.

Já už jsem to popisovala v jedné diskuzi, jak to asi tak funguje, protože se mi to taky kolikrát stalo. Ale fakt jen u osob blízkých a zcela nečekaně a jednorázově. Ale zato naprosto zřetelně, jako by promluvil v mé hlavě. Nebo jsem myslela na přítele a najednou se mi udělo naprosto špatně a ztěžklo mi tělo snad na dva metráky - a pak jsem se dozvěděla, že byl zrovna ten večer "po tahu", bylo mu zle a měl tak těžkou hlavu, že ani nemohl vstát. Nebo mě zničeho nic bezdůvodně bylo špatně, že jsem začala zvracet a pak se mi ještě tři dny motala hlava. Myslela jsem si, že jsem se snad přiotrávila jídlem ( ale jedla jsem samé běžné jídlo ), bylo to fakt divný. A pak jsem se dozvěděla, že přesně v tu dobu měl otřes mozku. No, někdy ani přenos pocitů není nic extra. Jednou si mě přizvalo dítě ke svému porodu - měla jsem přesně jeho pocity při stazích a nejdříve hrůzu a pak strach, že to takhle bude navždy, když to nechtělo zkončit. Potom takové "odevzdání se" typu: tak si se mnou dělejte co chcete, už nemůžu. A najednou spousta světla a bez mačkání jakýmikoli cestami šup přímo na světlo boží. Celkem mimozemskej zážitek :-)

Tak takhle to nějak to vnímám já:

Telepatie není přenos myšlenek, ale přenos pocitů, které pak mozek zpracuje a v podobě obrazu je podá. Kdyby to byl přenos myšlenek, nemohla by existovat mezi různě hovořícími lidmi nebo mezi matkou a dítětem v jeho kojeneckém věku - a to existuje, ač si to spousta lidí neuvědomuje. Je to přenos pocitů.
 

Ono je to trochu o tom, že telepatie probíhá v hladině alfa. Takže lidi, co se do ní umí uvést i v bdělém stavu, tak k tomu mají asi blíž. Je to vlastně stav i při meditaci. Jestli člověk chvíli kouká jen tak "do blba" a nemyslí na nic, vlastně jakoby meditoval a byl přístupný cizím myšlenkám. No a když na něj v tu chvíli myslíte, vcítite se do něj, co asi dělá, a myslíte si tu svou myšlenku - a myslíte si jí vlastně v něm - protože on je v tu chvíli "prázdnej" a "přístupnej". Takhle nějak to funguje.

Když si člověk uvědomí, že je do někoho zamilovaný, tak vlastně myslí jen na něj, nebo - nemyslí na nic a jen je mu krásně = je ve stavu alfa, medituje. Je "dutý a přístupný" a on to tak má taky, takže si navzájem přenášíte svoje pocity a zvyšuje se vám při tom tep :-). Jenže někteří lidé nedokáží být v tom stavu alfa, někteří lidé neumí vypnout a meditovat, takže pocity jiných přijímat neumí. Ono je to vlasstně jednoduché, a existuje to hlavně v tom stavu zamilovanosti a nebo mezi matkou a dítětem. Nebo mezi dlouhodobými kamarády, kteří jsou taky naladěni na stejnou strunu a je jim spolu dobře, ikdyž zrovna nekecají, jen tak sedí a na nic nemyslí. A pak jeden z nich vytvoří myšlenku, ale protože jsou vlastně "dva v jednom", tak napadne i toho druhého - a mají radost, jak mají stejné myšlení :-)

Mám to tak mojí nejlepší kámoškou - známe se od mých 9ti let,  no a s tou si můžeme krafat třeba 5 hodin v jednom kuse a furt si máme o čem povídat, a nebo můžeme jen mlčet a víme, že v podstatě myslíme na to samé, když promluvíme skoro stejnou větou, smějeme se, proč se na to nevyprdneme... Máme to obě:-)

Odborníci říkají, že nejtěžší je rozpoznat telepatií přijaté myšlenky od svých vlastních. Telepatií přijaté myšlenky nebo pocity vnímáte tak, jako byste je prožívali sami. Když se budete cítit špatně, musíte se naučit poznávat, jestli se špatně cítíte vy a nebo osoba, jejíž pocity přijímáte. Z venčí přijaté informace nesouvisejí s vámi, tudíž nepůjdou do kontextu s vašimi současnými myšlenkami. Pokud vás najednou z ničeho nic napadne něco, co moc nesouvisí s tím, o čem jste zrovna přemýšleli, nebo neodpovídá vašim myšlenkovým postupům, může to být informace přijatá telepatií. U pocitů jsou to většinou ty, ke kterým nemáte reálný důvod. Pokud se cítíte špatně, stísněně nebo tak a nemáte důvod, je to pravděpodobně pocit přijatý pomocí telepatie. Tak zkoumejte, čí je to pocit - třeba potřebuje pomoc...