NASLOUCHEJ SVÉMU TĚLU
Připomenete si někdy, jak dokonalý systém je naše tělo? Jak vzácný je to dar, který jsme dostali k dispozici pro tento život, který skýtá nespočetné možnosti toho, k čeho ho můžeme použít... Umožňuje nám projevit se ve vnějším světě a pokud si ho nevážíme, nedbáme o něj, škodíme mu, tak se porouchá a nebo ho dokonce můžeme ztratit. A v tomto životě již nové nedostaneme...
Tělo je moudrý a dokonalý systém...
V našem těle se děje tolik věcí, které neřídíme vědomě a jdou mimo naše uvažování, které považujeme za sebe sama. Regulujeme krevní oběh, udržujeme srdeční tep, nádech a výdech, tělesnou teplotu, trávíme potravu a další a další věci se odehrávají bez našeho vědomí. Naše buňky se obnovují a v průběhu několika let již nezůstává v našem těle ani jedna stejná. O tom všem v běžném běhu událostí příliš nepřemýšlíme a přesto toto vše k nám patří a jsme to my, stejně jako naše vědomé myšlenky a úvahy o tom, co budeme dělat zítra, nebo jaký oběd si uvaříme. Máme v našich buňkách zakódovánu hlubší moudrost, která nás přesahuje. Nemusíme jím říkat, že mají růst a přesto to dělají. Plní plán. Ano, možná je dobře, že to funguje mimovolně... kdyby řada lidí měla vědomě dbát o tep svého srdce, možná by dlouho na živu nevydrželi.
Důležité ale je, že přesto jsme to my, a i když si to neuvědomujeme, tak jsou to naše schopnosti a naše součást.
Pokud našemu tělu nevstupujeme do cesty, dokáže fungovat v rovnováze a zdraví. Ano, věřím, že většina problémů vzniká až tehdy, pokud jsou extrémně překročeny podmínky, které jsou pro tělo přirozené, nebo jsme to my sami, kdo svým jednáním a reakcemi na situace narušujeme přirozenou rovnováhu. Pokud se v těle objeví nerovnováha, informuje nás skrze bolest či nějaký fyzický příznak. Tento signál nás žádá, abychom něco začali dělat jinak, opustili podmínky, které vyvolávají v těle nerovnováhu. Bolest nebo nefunkčnost nás upozorňují na hlubší problém. Problém většinou zraje dlouho, než se projeví v těle. Nejprve se ho snaží zpracovat naše vědomí, když se mu to nepodaří, tak téma klesá do podvědomí, kde se projevuje skrze sny, symboly, hluboké pocity, a když ani tam není zpracován, projeví se skrze tělo.
Dá se říci, že fyzický příznak je posledním stádiem volání o pomoc, pozornost, změnu či řešení. U některých témat přichází fyzická reakce rychle – jako třeba rýma, nachlazení, angína,... většinou se jedná o záležitost hodin, dnů a týdnů, kdy se ozývá tělo, poté, co jsme něco nezpracovali vědomě, nepřijali, nevyřešili... Ale některé nemoci jsou projevem dlouhodobě neřešených témat a přístupu k životu a zrají léta.
V západním pojetí řešení problému se často snažíme pouze materiálně odstranit zdroj bolesti, nebo postižené místo „opravit“ něčím zvenčí. Danou nerovnováhou na dalších úrovních se příliš nezabýváme. Proto se ale často problém opakuje, nebo se v těle přesouvá někam jinam. Jeden můj známý si třeba nechal vyříznout bradavici, která mu vadila, a objevilo se mu jich asi patnáct jiných. Ve chvíli, kdy ale udělal jistou změnu ve svém životě, zmizely bradavice bez nějakého zákroku...
Tělo jako dokonalý symbol
Materiální pohled na tělo zkoumá buňky, chemické reakce, orgány z pohledu hmoty. Tento přístup je velmi přínosný a pomáhá nám porozumět i léčit. Není to ale jediný pohled na naše tělo. Z jiného úhlu pohledu se můžeme na tělo dívat jako na dokonalý symbol, který nám ukazuje místa, kde můžeme v životě růst. I tento přístup je velmi prospěšný a dokáže tělo uzdravovat. A často úspěšněji než pohled mechanický a materiální. A neuzdravuje pouze tělo, ale také naše vědomí a pomáhá nám v životě růst. Oba přístupy se také mohou vhodně doplňovat.
Tělo odráží naše témata a problémy a nedá se příliš ošidit. Když svým nemocem nebo symptomům porozumíme, je to šance, jak se posunout i v jiných oblastech života. Uzdravení není návratem do původního stavu, ale přijetím změny a krokem k hlubší moudrosti.
Když pracuji ve své poradně, často nám pomůže rozlousknout nějaké problémy psychického či vztahového rázu, až když objevíme také fyzický problém, který s tím je spojený. Ten nám leckdy ukáže mnohem přesněji, co skutečně máme řešit.
A naopak... když se jedná o fyzický problém, hledáme hlubinné emoce a témata s nemocí spojená a jak opět v životě nastolit rovnováhu. Když k tomu dojde, tělo se často až zázračně uzdraví...
Každý orgán, každé místo na těle má určitou funkci, kterou plní v organizmu a která nám umožňuje činnost v hmotné realitě. Pokud je s tímto orgánem něco v nepořádku, je pravděpodobně něco v nepořádku i s oblastí našeho života, které této orgán přímo či nepřímo slouží.
V každém případě je třeba najít individuální projevy a příběh. Také to, čeho přesně se to týká a kde se to projevuje - kterých vztahů, které oblasti života (práce, rodina, přátelé, ...). V každém případě je to jiné a pro změnu nezbytné objevit konkrétní příběh. K tomu nám slouží zejména svalový test a hledání souvislostí. Existují ale určité obecné principy, a proto se dají použít ze zkušenosti jako odrazový můstek, kde hledat.
Uveďme si pár příkladů... Když nás bolí v krku, je to problém v komunikaci – nechceme něco říci, nebo nechceme polknout něco, co někdo řekl nám... Ale v obou případech jsme se nevyjádřili. Když se nevyjadřujeme dlouho, tak se to projeví na štítné žláze. Podobná je i ztráta hlasu – bojíme se projevit, říct něco, nebo to dokonce říkat nechceme, ale nutíme se do toho.
Pokud nechceme něco přijmout na hlubší úrovni, můžeme mít problém na úrovni trávení, žaludku... buď to nechceme přijmout natolik, že to zvrátíme, nebo o tom přemíláme a „leží nám to v žaludku“...je nám špatně. Nebo se z toho můžeme po... Problémy se střevy nebo vylučovacími orgány poukazují na problém s přijetím či zbavováním se nepotřebného a vybíráním si potřebného – ať už věcí, vztahů, emocí,... Jen tak mimochodem – proč jsou Češi rekordmany v počtu rakoviny tlustého střeva? Že by to bylo jen stravou? Nebo i tímto.
Hlava
Problémy s ušima se týkají toho, co nechceme slyšet. Buď neposloucháme své okolí a nebo, to bývá ještě častější, nenasloucháme sami sobě – své intuici, pocitům,... Oči poukazují na to, co nechceme vidět. Bolesti hlavy jsou o sebetrestání či přílišném přemýšlení, jak být přijatelný pro vnější svět, co udělat, abychom jednali správně a uspěli z pohledu vnějšku. Snažíme se řídit venkem a nedokážeme na to přijít...Jsme v rozporu se sebou samými... pak nás bolí hlava a trestáme se za to, že jsme to neudělali dost dobře pro ostatní, nebo to bylo dobré pro ně, ale zase ne pro nás, tak se potrestáme také.
Bolesti zad jsou o srovnávání se s někým jiným, soupeření, čili potřeba dokazovat vlastní hodnotu. Je to také naše páteř – naše hlavní opora – tudíž to, jak jsme oporou sami sobě bez ohledu na ostatní.
Ruce symbolizují naše konání a uchopování světa a materiálních věcí.. Co vaše práce? Jak to máte s obstaráváním si toho, co chcete... nestrádají vaše ruce, děláte to, co je vaše poslání? Lokty jsou o sebeprosazení a sebedůvěře, na nohou podobnou věc symbolizují kolena. Tím, že to jsou nohy, tak to poukazuje na téma, jak si jít za svým. Chodidla jsou o našem kontaktu s realitou a hmotou.
Naše kůže je naše hranice. Je také o projevení se a o vztahu s druhými. Boj na hranici. Většinou je to o projevování emocí a nastavování hranic druhým lidem.
A tak bychom mohli pokračovat... alergie bývají o nepřijetí, snaze se vyhnout něčemu, zajistit si něco nepřímo. Astma je spojené s tím, že nás něco dusí, často je to o lásce – vztahu s matkou. Atd. Atd. Atd.
A co třeba taková obezita? Ta souvisí se snahou se citově ochránit. Je za tím vždy nějaký strach a snaha si udržet emocionální odstup. Obalit se před něčím. Také hledání emocionálního naplnění, které nám v některé oblasti chybí, skrze jídlo.
Pak můžeme také číst v tom, zda se něco na našem těle projevuje na pravé straně či levé. Pravá strana souvisí s naším otcem, mužskou stránkou, racionalitou, myšlením, aktivitou. Levá strana s naší matkou, ženskou stránkou, city, tvořivostí.
Jak říkám, mohli bychom pokračovat a pokračovat. Ale je vždy třeba hledat konkrétní věci a konkrétní příběhy. Proto se také různé popisy různých nemocí a jejich příčin autor od autora někdy liší. Ale řada obecných principů popisuje řada autorů stejně či podobně, protože k nim došli skrze zkušenosti řady lidí a příběhy se vzájemně podobají. Vím ale z mnoha příkladů, že čtení a přemýšlení o této symbolice je pro někoho provokativní, pro někoho zase zábavná hra, ale leckdy to ke změně nestačí. Je třeba jít hlouběji k našim emocím, příběhům a naslouchat. A přijmout zodpovědnost za to, co si v životě tvoříme. Tedy i na úrovni našeho těla. I to je naše tvorba.
Naslouchejte tedy sami sobě a svému tělu a věřte tomu, co říká. Je mnohem silnější, než si myslíte, dokáže se uzdravit a může vám sloužit. Buďte proto k němu vlídní, stravujte se dobře, zajistěte mu pohyb a poslouchejte, co potřebuje. Nepotlačujte bolest, ale řešte ji.
No a pokud potřebujete najít hlubší souvislosti... jsem k dispozici.
Tělo je moudrý a dokonalý systém...
V našem těle se děje tolik věcí, které neřídíme vědomě a jdou mimo naše uvažování, které považujeme za sebe sama. Regulujeme krevní oběh, udržujeme srdeční tep, nádech a výdech, tělesnou teplotu, trávíme potravu a další a další věci se odehrávají bez našeho vědomí. Naše buňky se obnovují a v průběhu několika let již nezůstává v našem těle ani jedna stejná. O tom všem v běžném běhu událostí příliš nepřemýšlíme a přesto toto vše k nám patří a jsme to my, stejně jako naše vědomé myšlenky a úvahy o tom, co budeme dělat zítra, nebo jaký oběd si uvaříme. Máme v našich buňkách zakódovánu hlubší moudrost, která nás přesahuje. Nemusíme jím říkat, že mají růst a přesto to dělají. Plní plán. Ano, možná je dobře, že to funguje mimovolně... kdyby řada lidí měla vědomě dbát o tep svého srdce, možná by dlouho na živu nevydrželi.
Důležité ale je, že přesto jsme to my, a i když si to neuvědomujeme, tak jsou to naše schopnosti a naše součást.
Pokud našemu tělu nevstupujeme do cesty, dokáže fungovat v rovnováze a zdraví. Ano, věřím, že většina problémů vzniká až tehdy, pokud jsou extrémně překročeny podmínky, které jsou pro tělo přirozené, nebo jsme to my sami, kdo svým jednáním a reakcemi na situace narušujeme přirozenou rovnováhu. Pokud se v těle objeví nerovnováha, informuje nás skrze bolest či nějaký fyzický příznak. Tento signál nás žádá, abychom něco začali dělat jinak, opustili podmínky, které vyvolávají v těle nerovnováhu. Bolest nebo nefunkčnost nás upozorňují na hlubší problém. Problém většinou zraje dlouho, než se projeví v těle. Nejprve se ho snaží zpracovat naše vědomí, když se mu to nepodaří, tak téma klesá do podvědomí, kde se projevuje skrze sny, symboly, hluboké pocity, a když ani tam není zpracován, projeví se skrze tělo.
Dá se říci, že fyzický příznak je posledním stádiem volání o pomoc, pozornost, změnu či řešení. U některých témat přichází fyzická reakce rychle – jako třeba rýma, nachlazení, angína,... většinou se jedná o záležitost hodin, dnů a týdnů, kdy se ozývá tělo, poté, co jsme něco nezpracovali vědomě, nepřijali, nevyřešili... Ale některé nemoci jsou projevem dlouhodobě neřešených témat a přístupu k životu a zrají léta.
V západním pojetí řešení problému se často snažíme pouze materiálně odstranit zdroj bolesti, nebo postižené místo „opravit“ něčím zvenčí. Danou nerovnováhou na dalších úrovních se příliš nezabýváme. Proto se ale často problém opakuje, nebo se v těle přesouvá někam jinam. Jeden můj známý si třeba nechal vyříznout bradavici, která mu vadila, a objevilo se mu jich asi patnáct jiných. Ve chvíli, kdy ale udělal jistou změnu ve svém životě, zmizely bradavice bez nějakého zákroku...
Tělo jako dokonalý symbol
Materiální pohled na tělo zkoumá buňky, chemické reakce, orgány z pohledu hmoty. Tento přístup je velmi přínosný a pomáhá nám porozumět i léčit. Není to ale jediný pohled na naše tělo. Z jiného úhlu pohledu se můžeme na tělo dívat jako na dokonalý symbol, který nám ukazuje místa, kde můžeme v životě růst. I tento přístup je velmi prospěšný a dokáže tělo uzdravovat. A často úspěšněji než pohled mechanický a materiální. A neuzdravuje pouze tělo, ale také naše vědomí a pomáhá nám v životě růst. Oba přístupy se také mohou vhodně doplňovat.
Tělo odráží naše témata a problémy a nedá se příliš ošidit. Když svým nemocem nebo symptomům porozumíme, je to šance, jak se posunout i v jiných oblastech života. Uzdravení není návratem do původního stavu, ale přijetím změny a krokem k hlubší moudrosti.
Když pracuji ve své poradně, často nám pomůže rozlousknout nějaké problémy psychického či vztahového rázu, až když objevíme také fyzický problém, který s tím je spojený. Ten nám leckdy ukáže mnohem přesněji, co skutečně máme řešit.
A naopak... když se jedná o fyzický problém, hledáme hlubinné emoce a témata s nemocí spojená a jak opět v životě nastolit rovnováhu. Když k tomu dojde, tělo se často až zázračně uzdraví...
Každý orgán, každé místo na těle má určitou funkci, kterou plní v organizmu a která nám umožňuje činnost v hmotné realitě. Pokud je s tímto orgánem něco v nepořádku, je pravděpodobně něco v nepořádku i s oblastí našeho života, které této orgán přímo či nepřímo slouží.
V každém případě je třeba najít individuální projevy a příběh. Také to, čeho přesně se to týká a kde se to projevuje - kterých vztahů, které oblasti života (práce, rodina, přátelé, ...). V každém případě je to jiné a pro změnu nezbytné objevit konkrétní příběh. K tomu nám slouží zejména svalový test a hledání souvislostí. Existují ale určité obecné principy, a proto se dají použít ze zkušenosti jako odrazový můstek, kde hledat.
Uveďme si pár příkladů... Když nás bolí v krku, je to problém v komunikaci – nechceme něco říci, nebo nechceme polknout něco, co někdo řekl nám... Ale v obou případech jsme se nevyjádřili. Když se nevyjadřujeme dlouho, tak se to projeví na štítné žláze. Podobná je i ztráta hlasu – bojíme se projevit, říct něco, nebo to dokonce říkat nechceme, ale nutíme se do toho.
Pokud nechceme něco přijmout na hlubší úrovni, můžeme mít problém na úrovni trávení, žaludku... buď to nechceme přijmout natolik, že to zvrátíme, nebo o tom přemíláme a „leží nám to v žaludku“...je nám špatně. Nebo se z toho můžeme po... Problémy se střevy nebo vylučovacími orgány poukazují na problém s přijetím či zbavováním se nepotřebného a vybíráním si potřebného – ať už věcí, vztahů, emocí,... Jen tak mimochodem – proč jsou Češi rekordmany v počtu rakoviny tlustého střeva? Že by to bylo jen stravou? Nebo i tímto.
Hlava
Problémy s ušima se týkají toho, co nechceme slyšet. Buď neposloucháme své okolí a nebo, to bývá ještě častější, nenasloucháme sami sobě – své intuici, pocitům,... Oči poukazují na to, co nechceme vidět. Bolesti hlavy jsou o sebetrestání či přílišném přemýšlení, jak být přijatelný pro vnější svět, co udělat, abychom jednali správně a uspěli z pohledu vnějšku. Snažíme se řídit venkem a nedokážeme na to přijít...Jsme v rozporu se sebou samými... pak nás bolí hlava a trestáme se za to, že jsme to neudělali dost dobře pro ostatní, nebo to bylo dobré pro ně, ale zase ne pro nás, tak se potrestáme také.
Bolesti zad jsou o srovnávání se s někým jiným, soupeření, čili potřeba dokazovat vlastní hodnotu. Je to také naše páteř – naše hlavní opora – tudíž to, jak jsme oporou sami sobě bez ohledu na ostatní.
Ruce symbolizují naše konání a uchopování světa a materiálních věcí.. Co vaše práce? Jak to máte s obstaráváním si toho, co chcete... nestrádají vaše ruce, děláte to, co je vaše poslání? Lokty jsou o sebeprosazení a sebedůvěře, na nohou podobnou věc symbolizují kolena. Tím, že to jsou nohy, tak to poukazuje na téma, jak si jít za svým. Chodidla jsou o našem kontaktu s realitou a hmotou.
Naše kůže je naše hranice. Je také o projevení se a o vztahu s druhými. Boj na hranici. Většinou je to o projevování emocí a nastavování hranic druhým lidem.
A tak bychom mohli pokračovat... alergie bývají o nepřijetí, snaze se vyhnout něčemu, zajistit si něco nepřímo. Astma je spojené s tím, že nás něco dusí, často je to o lásce – vztahu s matkou. Atd. Atd. Atd.
A co třeba taková obezita? Ta souvisí se snahou se citově ochránit. Je za tím vždy nějaký strach a snaha si udržet emocionální odstup. Obalit se před něčím. Také hledání emocionálního naplnění, které nám v některé oblasti chybí, skrze jídlo.
Pak můžeme také číst v tom, zda se něco na našem těle projevuje na pravé straně či levé. Pravá strana souvisí s naším otcem, mužskou stránkou, racionalitou, myšlením, aktivitou. Levá strana s naší matkou, ženskou stránkou, city, tvořivostí.
Jak říkám, mohli bychom pokračovat a pokračovat. Ale je vždy třeba hledat konkrétní věci a konkrétní příběhy. Proto se také různé popisy různých nemocí a jejich příčin autor od autora někdy liší. Ale řada obecných principů popisuje řada autorů stejně či podobně, protože k nim došli skrze zkušenosti řady lidí a příběhy se vzájemně podobají. Vím ale z mnoha příkladů, že čtení a přemýšlení o této symbolice je pro někoho provokativní, pro někoho zase zábavná hra, ale leckdy to ke změně nestačí. Je třeba jít hlouběji k našim emocím, příběhům a naslouchat. A přijmout zodpovědnost za to, co si v životě tvoříme. Tedy i na úrovni našeho těla. I to je naše tvorba.
Naslouchejte tedy sami sobě a svému tělu a věřte tomu, co říká. Je mnohem silnější, než si myslíte, dokáže se uzdravit a může vám sloužit. Buďte proto k němu vlídní, stravujte se dobře, zajistěte mu pohyb a poslouchejte, co potřebuje. Nepotlačujte bolest, ale řešte ji.
No a pokud potřebujete najít hlubší souvislosti... jsem k dispozici.