Mezi mojí oblíbenou činnost patří "lovení" knížek. Mám proto radost z toho, že docela nedávno otevřeli na Hlavním nádraží knihkupectví. Miluji energii knížek.  S knihami mi komunikace skvěle funguje. Jdu mezi regály a nechám se doslova přivolat nějakou, která má pro mě poselství.
Je to, jako když losuji karty. Chodím většinou do oddělení rozvojové a spirituální literatury, takže stačí otevřít tu, která mě z regálu "zavolá" a začít číst na příslušné straně. Kontext se dá většinou pochopit. Dnes jsem si všimla nové knihy od Joe Vitaleho. Od jeho účinkování v Tajemství, se stal u nás velmi vydávaným autorem. V této knize jsem se dočetla o nalezeném psovi, jménem Spot. Byl tak divoký, že ho musel jeho nový majitel (asi přímo autor) přivazovat na řetěz, aby si neublížil, když ho nechal volně pobíhat, stal se většinou nějaký problém. Bylo mu ho ale líto, protože jinak to byl skvělý parťák, tak mu koupil delší řetěz. Místo metrového dvoumetrový. O metr více svobody. Zaskočilo ho ale, že pes na řetězu, když ho zavolal popošel o metr a zůstal stát, jakoby dál nemohl. Musel k němu doběhnout, obejmout ho a ukázat mu, že má větší svobodu. Mentální hranice v jeho hlavě byla silnější než realita. A takto je to i v naší hlavě. Kolik lidí v životě se vnitřně vzdá svých přání, tužeb, protože jim třeba rodiče povolili malý prostor. Kolik lidí si myslí, že jejich možnosti končí obrazně na metrovém řetězu. A ani si nedovolí zkusit, že řetěz je mnohem
delší. Nebo že tam dokonce žádný není. Nakonec se jim jejich ohrádka, klícka, řetízek stane zdrojem bezpečí.
Vymění ho za zlomek jistoty a misku potravy, která se pravidelně objevuje v kleci. Postaví se do podřízené role a
odvozují svoji hodnotu z metody cukru a biče - pochvaly nebo pokárání od svých... rodičů, nadřízených, partnerů,... kohokoli,
kdo se naskytne jako vhodný objekt.
A když jim někdo řekne... "Běž, jsi volný..." tak už si nejprve myslí, že to nedokážou.Máme mnoho možností. Někdy je nevidíme. Třeba, protože hledíme jen do minulosti.
Nebo je snad snad nechceme vidět? Stačí přestat říkat ONI a prozkoumat nový prostor.
Z toho důvodu miluji práci s mými klienty, kdy vytváříme jejich vizi, jak by to mohlo být v budoucnosti v ideálním světě. Cítím v ty chvíle, jak řetěz povoluje, jak se uvolňuje a oni mohou dýchat, radují se, září jim oči. Někdy je to proces a nechtějí si to příliš dovolit. Ale většinou se to povede. A alespoň na zlomek vteřiny je vidím vnitřně vzlétnout. Pak se ukáže, že je moné vizi začít naplňovat i v této realitě. A dál... záleží na každém, jak s tím naloží. Možnosti naší svobody jsou vždy větší než si myslíme!