VYČÍTKY SVĚDOMÍ
Výčitky z minulosti
Ačkoliv svědomí je velmi důležitá součást povahy každého člověka, někdy dokáže pěkně zamíchat karty v naší hlavě i z pozice sebelásky.
Svědomí a schopnost sebereflexe je moc důležitá, je to něco, co nás činí soucitnými lidmi, kteří se snaží žít správně a ne bioroboty a buldozery.
Svědomí nemají zločinci, uměle vytvoření humanoidi a stroje. Svědomí je projev lidskosti.
Pozor ale, všeho moc škodí a stejně tak jako přehnaná dobrota nebo ochota vám může ubližovat, stejně to funguje i u vašeho svědomí.
Je mnoho lidí, kteří se nemají rádi, nebo se dokonce nenávidí za chybu, kterou někdy v minulosti provedli. Prosím, vynechejte nyní z tohoto tématu vraždy, násilí, nebo jiné extrémní případy. Mluvíme tu o situacích běžného člověka, které se dějí denně a se kterými se běžně setkáváme.
Často si vyčítáme maličkosti a chyby, kterých jsme se někdy dopustili a ačkoliv jiným lidem odpouštíme, smai sobě často neodpustíme nikdy. Tak moc jsme sami na sebe krutí.
,,Neměla jsem to vůbec říkat, teď si myslí, že jsem úplně pitomá."
,,Měl jsem se víc snažit, kdybych to zvládl, byl bych už dávno někde jinde a neplácal se tady."
,,Řekla jsem jí, že ji nenávidím a ona potom umřela. Můžu za to já."
Nedávno mi psala jedna mladá dívka, že byla přinucena prodat svého milovaného kocourka, protože jí doma řekli, že si ho nesmí nechat. Psala, jak je nešťastná a že se už nedokáže za to mít ráda.
.
A já se ptám:
Copak má dítě na výběr, když žije u rodičů a očekává se od něj, že je bude na slovo poslouchat, protože rodiče děti prakticky považují za svůj majetek? Dokonce i po tom, co už je jejich dítě dospělé, samostatné a dávno s nimi nežije.
Copak si mladý člověk může vyčítat, že poslechl své rodiče, kteří mu něco přikázali, když stejně neměl žádnou jinou možnost, jak by tuto situaci řešil?
Pokud vám někdo něco přikáže, ano, bere vám svobodnou volbu rozhodnutí, ano, není to správné, když potom jednáte proti své vlastní vůli, ale konkrétně tato situace s prodejem svého miláčka je taková, za kterou se mladý člověk vinit nemůže.
Když nemáte na výběr, nemůžete si nic vyčítat, protože kdybyste se vrátili v čase, museli byste to udělat znovu.
Za sebe můžu říct, že mám také pěkný vroubek. Když jsem pod tlakem, občas mi ujede nevhodné slovíčko. Většinou si to ani neuvědomím, ale potom mi to někdo bokem řekne, vyčte mi to a hned mám pěknou úrodnou půdu pro výčitky. Občas je to opravdu těžké, protože ačkoliv se sebou zápolím, někdy se zkrátka neovládnu a ujede mi to. Doma mluvím slušně, ve společnosti občas jako dlaždič. Zatím se mi to snad toleruje, že jsem mladá a já se to snažím kočírovat, ale zatím žádné extra výsledky nemám. Asi to chce větší cvik.
Výčitky za nevhodné slovní impertinence nejsou ale to nejhorší, s čím člověk může v životě zápolit. Mnohé pronásledují výčitky z určitého životního nezdaru, selhání v mezilidských vztazích, rozhodnutí, která se po čase ukázala jako nesprávná.
Jak tyto výčitky svědomí řešit? Existuje jedna kouzelná, kterou by si měli děti opakovat, když mají vyčítky svědomí. Tato věta funguje velmi dobře, pokud si ji několikrát zopakujete, ale hlavě pokud si ji vnitřně uvědomíte, pokud pochopíte její hloubku a přijmete ji. Zní takto:
Copak si mladý člověk může vyčítat, že poslechl své rodiče, kteří mu něco přikázali, když stejně neměl žádnou jinou možnost, jak by tuto situaci řešit.
ZÁSADA
Všechny mé životní kroky volím tak, jak nejlépe dovedu, na základě svého nejlepšího uvážení v daném čase. Nemohu si nyní vyčítat, že jsem udělal chybu, protože dnes vím to, co jsem předtím nevěděl. Kdybych se vrátil v čase, udělal bych to stejným způsobem, protože se to v danou chvíli jevilo jako nejlepší řešení s ohledem na můj vnitřní stav.
Co to prakticky znamená?
Každou vteřinu svého života činíme rozhodnutí. Naše jednání neovlivňuje pouze to co víme, nebo reálná situace. Naše chování se odvíjí také od emočních pohnutek, někdy jsme ovlivnění někým druhým, někdy jednáme ve spěchu, ve strachu, nebo v unavené ledabylosti.
Nemůžeme s čistou hlavou posuzovat něco, co jsme provedli v depresi, nebo pod tlakem ze strany někoho druhého, protože už jsme v jiné situaci. Nemůžeme zpětně posuzovat naše kroky, protože se vždy snažíme jednat, jak nejlépe uvážíme.
Abychom to nepřehnali, samozřejmě je důležité uvědomit si svoji chybu, protože jen tak, že si ji uvědomíme, jsme schopni stejnou, nebo podobnou situaci řešit v budoucnu lépe, nebo tak, jak je to pro nás ideální.
Nejsme ale schopní vracet minulost, nedokážeme dopředu na jistotu vědět, jak se ten či onen skutek projeví v budoucnu, jestli se vyplatí, nebo ne.
Můžeme sledovat znamení, můžeme předvídat, můžeme odhadovat, můžete si to vypočítat, ale nikdy nemáme naprostou jistotu, protože ačkoliv je budoucnost naplánovaná, není neměnná, vždy se dá do určité míry pozměnit, proto ani nejlepší jasnovidec nemůže vidět řesně to, co se stane. Může vidět jen to, jakou cestou se situace ubírá, ale nedokáže dopředu odhadnout, jestli se v někom něco změní a dá situaci nový směr.
Pamatujte si to, my nejsme schopní pracovat s minulostí, nebo budoucností. Žijeme v přítomném okamžiku, v lineárním čase a každá vteřina je jen jednou, je neopakovatelná. A pokud žijete mnoho let v systému, který je nemocný, mezi lidmi, kteří mají také své problémy, nemůžete od sebe očekávat, že se budete vždy a všude chovat dokonale, nebo přesně podle svých utopických představ.
Jsme lidé, jsme omylní. Nikdo z nás není dokonalý. Můžete mít vědomostí na rozdávání, nebo otevřené srdce nejvíce ze všech. Můžete být moudří jako všechny Vesmírné bytosti dohromady, přesto občas uděláte chybu, přesto vám občas ujede nevhodná poznámka, přesto občas zakopnete a odřete si hubu. To k životu patří, patří to k našemu vývoji. Přes své chyby rosteme a učíme se.
Snažte se své chyby poznávat, snažte si je uvědomovat a snažte se na nich růst, ale nikdy si nedovolte, abyste sami sebe celý zbytek života ubíjeli pro něco, co jste udělali špatně před několika lety nazpátek. Nebičujte se za něco, co nedokážete ovlivnit.
Když pes udělá chybu, zastydí se na deset minut a potom zapomene, že něco udělal špatně a už ho nemá smysl trestat. Naopak když člověk udělá chybu, trestá za ni i několik let. A přitom naprosto zbytečně. Zbytečně si ubližujete a zbytečně si škodíte, když ulpíváte na výčitkách o své minulosti.
Minulost byla, je za vámi, soustřeďte se na TADY A TEĎ. Jedině TADY A TEĎ je to důležité, ne to co bylo před rokem, nebo co bude za týden. Vy dokážete vše korigovat pouze na základě této chvíle, tohoto okamžiku. Nesnažte se pracovat s něčím, co se stalo, nebo k čemu nemáte přístup. Minulost má pro vás být studnice poučení, uvědomování, ale nemá být zdrojem vašeho utrpení.
Když si uvědomíte tuto ZÁSADU, doporučila bych vám si ještě odpustit. Možná se to někomu může zdát jako bláznivina, ale zkuste sami sobě říct: ,,Promiň, že tě opakovaně trestám, už to dělat nebudu, vím, že ti to ubližuje. Odpusť mi."
Můžete zažít neuvěřitelnou euforii a může se k vám konečně dostat ten pocit sebelásky, po kterém prahnete. Pokud váš vnitřní problém pramení z minulosti, odpušťte si a budete v pořádku.
POKUD NEPOMŮŽE ANI TOTO UVĚDOMĚNÍ a stále vás vaše mysl vrací do minulosti. Pokud si vyčítáte něco, co jste měli udělat v MINULOSTI jinak, neměli dělat či nepozornosti ublížili někomu .Nebo pokud se vám zdají často sny o tom co jste provedli v minulosti, jde o hlubší problém a potom je vhodné zajít ke kineziologovi a nechat si odblokovat pronásledování minulostí odborníkem, abyste mohli žít v přítomnosti tady a tetˇ
´ˇ´