Pokud  chceme skutečně poznat sebe sama, je dobré naučit se k tomu využívat zrcadlo našich vztahů. Zorientovat se v tom, co o nás naše vztahy vypovídají,  nám také velmi pomůže k tomu, abychom v nich dokázali být spokojení a obklopovali se lidmi, se kterými budeme spolupracovat a nikoli bojovat.
Pro většinu z nás je velmi vzdálený a nedostižný ideál mudrce, který odchází do hor, aby v klidu rozjímal nad tím, kým je. Většina lidí by to ale samozřejmě také takto v životě nechtěla. Navíc by to v řadě případů vůbec pravděpodobně nevedlo k hlubšímu poznání, pokud bychom do samoty od světa pouze utíkali. Ztratili bychom tak zpětnou vazbu a dokázali si zbudovat zcela jiný obraz o sobě samých. Naše vztahy mají totiž velký potenciál nám ukázat, jak na tom ve svém duševním a duchovním vývoji skutečně jsme.
Je ale pravda, že abychom toho byli schopní, je důležité si vytvořit prostor, ve kterém si víceméně sami se sebou ujasňujeme, kdo jsme, jaké jsou naše přání, plány, vize a pozorovat, jaké jsou naše myšlenky.  Tato forma „ústraní“ může mít řadu podob: od procházek v přírodě, meditaci, jízdy na kole, psaní nějaké formy deníku a svých myšlenek,... možností je celá řada. 
I své vztahy si vybíráme a tvoříme a to, jak se v nich cítíme, je odrazem toho, jak se cítíme uvnitř sebe sama. To, jak se k nám vztahují druzí, vždy odráží, jak se k sobě zároveň vztahujeme my sami. Na nejjednodušší úrovni si toho můžeme často všimnout při změně kolektivu – jako je přechod do nové školy, práce, nového partnerského vztahu... Pokud se nezměníme a pouze změníme vztahy nebo prostředí, často se velmi brzy nacházíme ve velmi obdobné situaci, jako předtím. Naopak pokud změníme něco uvnitř, nemusíme často ani změnit vnější prostředí a najednou se cítíme úplně jinak. Například ti, co nerespektovali náš názor, se o něj najednou zajímají, přestávají se k nám chovat přezíravě atd.
Někdy je změna prostředí, např. pracovního, nutná, ale v novém už se vše odvíjí zcela jinak. Za chvíli máte místo, kde se cítíte dobře. Máte takovou zkušenost?
A dostáváme se k podstatnému bodu: TO, JAK VYPADAJÍ NAŠE VZTAHY, ODRÁŽÍ, JAKÝ JE NÁŠ VZTAH K SOBĚ SAMÝM.
Proto se lidí často ptám – Opustil vás někdo? V čem jste se opustili vy sami?... Okradl vás někdo? V čem se vy sami ve svém životě okrádáte? Máte pocit, že vám někdo brání v tvořivosti? Čím si vy sami bráníte v tvorbě?... Myslíte, že vás partner podvádí? Máte dostatečnou hodnotu pro sebe samotné, myslíte si, že má důvod, abyste pro něj byli jedineční? 
Dluží vám někdo? V čem dlužíte sami sobě? A takto by se dalo pokračovat. A potom hledáme... a většinou nacházíme nečekané souvislosti.
Aby nám toto fungovalo, musíme si uvědomit, že naše optika ve vztazích je často velmi omezená. Pokud si tvoříme určitou zkušenost, očekáváme, že to takto funguje všude... Vybíráme si nevěrné partnery a většinou to tak mají i naše kamarádky, zgeneralizuje se to tedy v tvrzení... „všichni muži jsou takoví“... 
Ale je známý fakt, že pokud někdo bere drogy, první, co hledají terapeuti, je, jak ho dostat z jeho každodenních vztahů... takový člověk totiž většinou žádné jiné lidi než narkomany a dealery mezi kamarády nemá. Vidí často i svět optikou, že žádní jiní lidé ani skoro nejsou a pokud jsou, tak jsou nudní a nezajímají ho. Ale takto to funguje ve všem. 
Je to právě proto, že to, co vidíme okolo sebe, odráží naše očekávání a naše vnitřní přesvědčení o světě a realitě. To, že pak je taková naše zkušenost, nám potvrzuje, že to tak je, a myslíme si, že to nelze změnit, protože svět je prostě takový. Nevidíme ale, že svět je takový, protože ho takový spolutvoříme.
 A pokud toto prohlédneme, zjistíme, že si své vztahy můžeme tvořit svobodně mnohem více, než si myslíme.
Gregg Braden v knize Matrix – božský zdroj, popisuje typy zrcadel vztahů. Vychází ze starých gnostických textů, které popisují, jakým druhem zkušeností člověk ve svém poznání prochází a potřebuje se je naučit nahlížet. On z toho popsal, co nám různé vztahové zkušenosti mohou pomoci nahlédnout o nás samotných a jak takovým pochopením své vztahy proměňovat. G. Braden uvádí 5 zrcadel vztahů. Vzhledem k rozsahu tohoto článku uvádím 3 typy zrcadel, které víceméně kopírují jeho první tři. Myslím, že tyto tři základní modely nám mohou pomoci pochopit podstatu řady událostí v našich vztazích a své vztahy zlepšit. Zájemce o více informací bych odkázal na Bradenovu knihu.
Zrcadlo okamžiku
Pokud se nám něco nelíbí ve vztazích, způsobuje to problémy, je to často o tom, že to pouze odráží naše vnitřní postoje nebo chování, které sami děláme. Případně ukazují na to, co bychom chtěli dělat, ale nedovolíme si to. Pokud nás někdo okrádá, nebo nerespektuje, ukazuje se, že mi sami okrádáme sebe, nebo na nějaké úrovni někde bereme to, co nám nepatří. Pouze to nepovažujeme za špatné. 
Pana V. uráží, že ho v práci nerespektují a hrozí mu vyhazov. Ukáže se, že on ostatní považuje za „omezené a hloupé“ a nechce na daném místě pracovat. Jelikož ale je dle jeho slov "ekonomická krize", neodváží si výpověď podat. 
Někomu vykradou auto a vezmou pouze jeho oblíbená CD, u kterých relaxuje. Ukáže se, že si již dlouho nedopřál čas si je pustit a doma v klidu relaxovat. Obecně se okrádá o čas pro sebe ve svém životě.
Šéf v práci nás stále opravuje a nevěří, že se nám něco může podařit bez chyby. Ukáže se, že mi sami máme strach z chyb a nevěříme, že se nám věcí v životě podaří dotáhnout. Také nevěříme druhým a raději vše děláme sami, aby neudělali chybu...

Zrcadlo – odrazy kritických postojů
Toto zrcadlo nám odráží, že jsme v životě v některé oblasti kritičtí, něco přehnaně odsuzujeme a nedokážeme přijmout. 
Dostáváme se tak do jasné polarity, která ale svůj protiklad přitahuje. Jsme bojovní. Nikdy bychom nekouřili, ale nedokážeme pochopit, jak to někdo vůbec může dělat, a klademe si otázku, jak lidi mohou být tak hloupí... Stále se nám pak stává, že na zastávce, kde se nesmí kouřit, se kuřák postaví přesně vedle nás, v tramvaji si někdo zapálí, v restauraci přisedne kuřák, který zapáchá tolik, že se nám z jídla dělá špatně...   No a nakonec se zamilujeme do silného kuřáka...
Upozorňuje nás to na to, že na nějaké úrovni opět netvoříme a příliš se zabýváme něčím, co dělají druzí, ale nám to nevyhovuje. Víme, co nechceme, ale možná již tak dobře nevíme, co chceme. Zvyšujeme svoji hodnotu planým moralizováním. Proto stále hledáme důkazy, jak je ten „svět hrozný“ než abychom hledali, jak pozvednout sebe sama a tím i svět.
Zrcadlo – to, čeho jsme se vzdali
Přitahují nás nebo silně provokují lidé, kteří dělají něco, co souvisí s naší cestou. To, co nám chybí v životě, čeho jsme se zřekli, vzdali, opustili. Oblasti, ve kterých máme talent, ale bojíme se jim věnovat.

Příklad:
Rozčiluje nás v televizi zpěvačka, která z našeho pohledu zpívá špatně, ale dovolí si s tím vystupovat před lidmi. Ukáže se, že my sami jsme chtěli být zpěvačkou, ale vzdali jsme to, protože si myslíme, že to není v našem životě možné. Raději nezpíváme nikdy.
Opakem může být, že se zamilujeme do člověka, který se věnuje něčemu, co nás fascinuje. Může být dobré takové vztahy rozvíjet, ale důležité je rozpoznat i to, že nás přitahuje to, co umí a začít to dělat také... jinak hrozí problémy.